Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tank Grotte

Tank Grotte

 

tg.1.jpg

Prototyp tanku TG.

 

   Za zkratkou TG (Tank Grotte) se skrývá velmi zajímavý, ovšem také velmi málo známý projekt středního tanku, který vznikl v Sovětském svazu mezi lety 1930 a 1931. Důvodem, proč se tento stroj nedostal do širšího povědomí, je skutečnost, že vzešel ze spolupráce sovětských a německých konstruktérů, což byla po 2. světové válce dosti nežádoucí informace. Faktem ovšem je, že Německo a Sovětský svaz v období mezi oběma světovými válkami (do Hitlerova nástupu k moci) poměrně čile spolupracovaly na vývoji pozemní obrněné techniky. Německo mělo vlastní vývoj tanků zakázán Versailleskou smlouvou a Sovětům zase spolupráce přinášela nové technologie a myšlenky.

   V rámci této spolupráce dorazila do Sovětského svazu v březnu roku 1930 početná skupina německých inženýrů vedená Erichem Grottem. Tato skupina pracovala se svými ruskými protějšky na celkem pěti projektech, z nichž ovšem pouze jeden se dočkal zhmotnění. Ostatní skončily ve fázi výkresů. Úkolem realizovaného stroje mělo být prolamování bráněných nepřátelských linií. Proto měl mít tank silné pancéřování, výkonnou výzbroj a být co možná nejrychlejší.

   Vývoj probíhal v leningradském závodě Bolševik pod kontrolou sovětského inženýra Ujuka. Grotte pojal stroj velmi moderně a prosadil používání nových technologií. Při spojování ocelových desek bylo například ve velké míře používáno svařování namísto běžnějšího nýtování. Trup tanku byl velmi nízký a vlastně vůbec nepřesahoval výšku pásové soustavy. Kola a pásy byly vlastně jakoby jen ze stran napojeny na trup a nad ně vyčnívala jen dvojitá věž tanku. To, že pásy nebyly shora kryty žádnými blatníky jen podtrhovalo zvláštnost tohoto desingu.

   Samotná pásová soustava byla tvořena na každé straně pěti pojezdovými koly velkého průměru s gumovou bandáží po obvodu. Vepředu bylo potom kolo napínací a vzadu ozubené kolo hnací. Shora potom dosedal pás na šest podpůrných kladek, dvě přední byly malé, další čtyři byly větší a s gumovou obrubou. Horní polovinu pásové soustavy zakrývaly z boku ocelové pláty. Odpružení pojezdových kol bylo pneumatické a ukázalo se být jednou ze slabin tanku. Síla pancéřování se na čele trupu pohybovala od 38 do 50 mm, boční stěny měly tloušťku 16 mm, zadní stěna, dno a strop trupu potom 10 mm.

tank-grotte.2.jpg

Prototyp tanku TG.

 

   Uprostřed trupu se nacházela rozměrná hlavní věž, která byla relativně plochá a měla oválný půdorys. Na této věži, přesněji řečeno v její zadní polovině, byla potom posazena menší věž doplňková. Sekundární věž měla kruhový půdorys a kónickou střechu. Uprostřed střechy byla potom kupole s průzory po obvodu. Tím, že položil obě věže na sebe, udržel Grotte rozměry podvozku v rozumných mezích a přitom zajistil vícenásobnou výzbroj. Nejsilnější zbraní tanku byl kanon A-19 ráže 76,2 mm, který byl instalovaný v čelní stěně hlavní věže. V hlavní věži byly dále instalovány tři těžké vodou chlazené kulomety Maxim M 1919 ráže 7,62 mm. Jeden kulomet byl v zadní stěně a po jednom v obou bočních stěnách. Hlavní věž tak svými zbraněmi pokrývala všechny směry. V čelní stěně sekundární věže byl instalován ještě kanon PS-2 ráže 37 mm.

   Tím však výzbroj tanku nekončila. V bocích trupu byly instalovány další dva kulomety DT stejné ráže jako Maximy. Každý kulomet mířil na jednu stranu a obsluhovali je řidič a kulometčík v trupu. V bočním pancíři pojezdového ústrojí byly vyřezány kruhové otvory, skrz které se z těchto kulometů dalo střílet. Na palubě si tank vezl zásobu 50 nábojů pro hlavní kanon, 300 nábojů pro kanon ráže 37 mm a konečně 5 000 kusů střeliva ráže 7,62 mm pro všech 5 instalovaných kulometů. Podle pramenů měly být obě věže tanku otáčivé, ale otáčení spodní z nich nakonec nebylo možné kvůli výrobní chybě. Zde si dovolím podotknout, že podle toho, jak nízko je věž posazena nad pásy je dost dobře možné, že ani nebyla plánována jako otáčivá. Tomu by nasvědčovalo i rozmístění tří kulometů Maxim tak, aby kompletně pokrývaly prostor okolo tanku i bez nutnosti otáčet věží. V každém případě menší horní věž otáčivá byla a dokazují to i fotografie.

   Posádku tanku tvořilo pět mužů. Řidič a kulometčík seděli vedle sebe v přední části trupu. Z vozidla vyhlíželi skrz průzory před svými stanovišti. K nástupu a výstupu sloužil každému jeho vlastní oválný průlez uzavíraný jednodílným poklopem. Zbylí tři muži měli své posty ve věžích. Velitel seděl v horní věži a plnil zároveň také funkci nabíječe a střelce z 37 mm kanonu. Zbývající střelec a nabíječ seděli v hlavní věži a měli na starosti obsluhu těžšího kanonu a všech tří věžových kulometů. Jak nasedali a vysedali tito tři členové posádky mi není známo, protože nikde na fotografiích ani nákresech nejsou patrné nějaké průlezy ve stěnách věží. Buďto teda používali tytéž průlezy jako řidič s kulometčíkem, nebo byl průlez v samé špici menší věže a zde umístěná kupole byla odklápěcí.

tank-grotte.3.jpg

Prototyp tanku TG.

 

   V zádi trupu byl uložen motor a převodovka. Původně plánovaný agregát nebyl v čase dokončování prototypu k dispozici a tak byl použit jiný, benzínový osmiválec M6 o výkonu 300 koní. Převodovka umožňovala řazení šesti rychlostních stupňů, a to v obou směrech. Tank tedy mohl jet stejnou rychlostí vpřed i couvat. Maximální rychlost tanku bývá uváděna jako 34 km/h. Celková hmotnost stroje přitom činila 28,5 tuny.

   Kompletace prototypu proběhla v dubnu 1931 a v červenci byly zahájeny jeho zkoušky. Testy prokázaly, že se prototyp zdařil. Tank dosahoval předpokládané rychlosti a dobře manévroval. Přes to všechno však nebyl přijat do sériové výroby. Byl totiž technicky velmi složitý a náročný na údržbu, ale zejména byl velmi drahý na výrobu. Jeho cena se pohybovala okolo 1,5 milionu rublů. Pro srovnání - výroba tanku BT2 stála pouze 60 000 rublů. První prototyp tedy zůstal také posledním.

   Bylo by jistě zajímavé vidět, jak by si tento tank vedl, kdyby jeho výroba byla spuštěna a musel by se postavit německým protivníkům. Vzhledem k síle jeho pancéřování a výzbroje se dá předpokládat, že by byl pro Wehrmacht hrozbou... a jak paradoxní by v té chvíli byl fakt, že jej pro Rusko postavil německý inženýr.

 

Hmotnost: 28,5 t

Délka: 5,88 m

Šířka: 2,20 m

Výška: 2,21 m

Pohonná jednotka: M6

Maximální výkon: 300 koní

Maximální rychlost: 34 km/h

Dojezd - silnice: 150 km

Pancéřování: 16 - 50 mm

Výzbroj: 1 x kanon ráže 76,2 mm, 1 x kanon ráže 37 mm, 5 x kulomet ráže 7,62 mm

Posádka: 5 mužů

zdroj: www.panzernet.net (ZDE)

 
 





Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 4137
Měsíc: 547
Den: 13